Bereme krosny na záda, vstupujeme do vlaku a nemůžeme se dočkat všeho, co nás čeká, a to ani nevíme, co vše se stane . Celý víkend tam, kde není ani lampa, žádná elektrika a signál opravdu jen někde. 

Procházíme školením, jak si správně zabalit , učíme se s mapou, snažíme se porozumět vrstevnicím, seznamujeme se s aplikací záchranka. A jdeme! Do kopce. Místy z kopce, ale hlavně nahoru. Cestou zdoláváme pár vrcholů Uhlířský vrch (966 m), pokračujeme dále, Šídlo a Kachna si rychle vybíhají Čihadlo (967 m), kdo nebyl líný nachodit o pár metrů více, tak vidí krásný výhled ze Sněžných věžiček (1055 m). Šlapeme na Černou horu (1085 m). Holky si ještě odskočí na Na Rozvodí (1008 m) a Štěpánovo návrší (1013 m) a jdeme na západ slunce na Jizeru (1122 m). Nádhera, ten výšlap stál za to!  Co se dělo pak… byl jeden velký mazecZískali jsme nové zkušenosti, které nás posílily a u kterých jsme si ověřili, jaký jsme tým.

Cesta zpět na chatu po tmě terénem, cestou necestou, přes potok, který naštěstí nebyl rozvodněný - to bylo už to nejmenší.

Kilometrů v nohách jsme měli každopádně více, než bylo v plánu. Nechte si někdy vyprávět naše historky, stojí to za to!

Byl to náročný, odvážný, nabíjející i vybíjející, poučný, sluneční i měsíční víkend.